Dorty jako zážitek / Cakes like an experience


Před několika týdny

Výjimečně mám na talíři kousek od tří druhů dortíků, které jsme si na doma koupili v tátovo oblíbené kavárně v Rokycanech. Pro mě jsou tyhle dny jako svátek, tak trochu se oddám a kousek si dám, i přes to, že tolik cukru jsem neměla ani nepamatuji, potřebov

ala jsem si dnes ujistit pár věcí. Přežvykuji a přemýšlím, co mi to vlastně přináší. Z jakého důvodu teď ty dortíky jím.

Nejprostější důvod je - zážitek. Za prvé to spojuje celou rodinu, kdy sedíme a porovnáváme všechno, co je na stole a říkáme si, komu co chutná. Je to zábava. U těchto dortíků ani nebylo co řešit, byly moc dobré. Borůvkový byl z borůvek a hruškový z hrušek. Nikde žádná chemie. Pro mě to i tak ale zdravé není, ještě když vím, že takovéhle jídlo, které jsem šestnáct let konzumovala, mi trochu zhuntovalo tělo.

Some weeks ago I have exceptionally small pieces of three different cakes on a plate, which we bought in dad’s favourite café in Rokycany. These days are like a holiday for me, I give myself over to it and have a bit, despite the fact that I don’t remember when I had so much sugar last, I need to make some things clear today. I’m chewing and wondering what exactly it brings me. What is the reason for eating it. The simplest reason is experience. At first it connects the whole family when we are comparing everything that is on the table and telling each other what is delicious. It is fun. There was nothing to discuss about these cakes, all of them were very tasty. The blueberry one was made of blueberries and the pear one was made of pears. No chemistry. But still, it’s not healthy for me, especially when I know that this kind of food, which I used to consume for sixteen years, has ruined my body.

Proto se v tu chvíli, kdy dojídám poslední sousto, zamýšlím a opravdu se snažím přijít na to, proč to dělám. Proč si jednou za měsíc něco takového dám. Došla jsem k názoru, že zkrátka miluji pečení a hrozně moc mě baví, dívat se a testovat, jak to dělají jinde. Hraji si již pár měsíců s myšlenkou, jak péct zdravě. Bez lepku, cukru, mléka, smetany…

Není to nadlidský úkol, jen je to experimentační proces. Nemáte ani tušení, co na vás na konci vyleze z trouby a ještě to stojí šílené peníze. Na to zdravé “sladké” musíte mít mraky surovin po ruce, od oříšků (které doma běžně po večerech chroupáme), po speciální mouky (těch máme plný šuplík), tofu a podobné vymoženosti (na krémy a náplně), po pravý med, datlový sirup, fíky, stévii (přírodní náhrada za cukr),... Není to prostě klasický postup, kdy smícháte vajíčka, mléko, cukr a mouku a máte hotový korpus.

That’s why I’m giving it some thought while I’m finishing the last piece and I’m really trying to find out why I do this. Why I eat something like that once a month. I get to opinion that I simply love baking and I really like to look and test how they do it elsewhere. I have been flirting with thought of healthy baking for a couple of months. Without gluten, sugar, milk, cream...

It’s not a superhuman task, it’s just an experimental process. You have no idea what will show up in the oven and moreover it costs terrible money. You need to have loads of ingredients at hand, from nuts (which we normally crunch in the evenings), to special flours (of which we have a full drawer), tofu and similar conveniences (for crèmes and fillings), genuine honey, date syrup, figs, stevia (natural substitution of sugar)... It’s not a typical procedure when you mix eggs, milk, sugar and flour together and the base is done.

A mě to upřímně hodně láká. Stejně jako se hrozně ráda učím nové věci a přeskakuji z jednoho druhu tvoření, do vaření, běhání.. dělám prostě všelicos, tak to pečení, cítím, že to mám zkusit. Už nějakou dobu se učím, procházím stránky na internetu, hledám, co se na co hodí.. a snažím se uvědomit si, jak to všechno provedu.

And honestly, it really attracts me a lot. Just as I like to learn new things and I digress from creating to cooking, running... I actually do this and that, so concerning baking I feel I should try it. It’s some time since I started to learn and browse the Internet, look for ingredients which go together and I try to realize some process.

To, co teď musí Lucy udělat, je úplně prosté. Začít pořádně makat i v tomto druhu tvoření. Pustit se naplno do experimentování se surovinami, o kterých většina lidí kolem mě nemá ani tušení a začít se snažit dát dohromady něco, co bude i pro ostatní k jídlu. Proto jsem se dnes pustila do svého prvního RAW dortu. Jeho fotky zdobí tento článek a víte co? Je výborný! Já jsem si na život bez cukru zvykla za půl roku, stačí naslouchat tělu. I to je dalším důvodem, proč se musím vydat jinou cestou. Pořád plácám, že si jednou tu cukrárnu s Bárou otevřeme, jenže pro mě to klasické sladké nebude. U mého pultíku se bude stát fronta na ty nejzdravější neškodné drobečky, které budou i bez cukru všem chutnat.

Pokud vás baví moje články o jídle, kdy při psaní dostávám akorát chuť na něco dobrého a doufám, že i vy při čtení, dejte mi o tom vědět :).

That, what Lucy has to do now, is super easy. It’s to start to work hard also in this kind of creating. It’s necessary to launch into experimenting with ingredients, of which most people around me have no idea, and try to figure out something what could be tasty for others. That's why today I tried to make my first RAW cake. Its photos are in this blog post and do you know what? It's tasty! It took me half a year to get used to life without sugar, just listen to your body. It’s also another reason why I have to set out in a different way. I keep talking that we open the cake shop with Bara one day, but it won’t be a typical sweet shop for me. There will be people in a queue for the healthiest and harmless desserts which will taste good even without sugar.

If you enjoy my blog posts about food, when during the writing I just get a taste for something delicious and I hope you too during the reading, let me know about it :).