Můj školní rok / My school year


Mám chvilku času mezitím, co na třídním týdenním pobytu kreslíme a tvoříme, třeba i land art. Jediné, na co se teď snažím soustředit, je uvědomit si, co všechno jsem se během tohoto školního roku naučila, kam jsem se posunula a kde mám ještě mezery.

Upřímně, nebýt firmy a práce na vlastních projektech, žádná sláva by to nebyla. To jsou problémy uměleckých škol, které by vydaly klidně na další samostatný článek. Líbí se mi, že mohu studovat to, co mě baví. Je pravda, že přežívám hodiny matiky a ostatních nesmyslných předmětů, které máme úplně zbytečně, ale snažím se si ze všech hodin brát to nejlepší, tedy to, co mě může někam posunout.

I have a little bit of time, meanwhile we draw and create on a school trip, such as land art for instance. The only thing I’m trying to focus on now is to realize what everything I have learnt during the last school year. Where I’ve moved to and where is still room for improvement.

To be honest, except for the firm and working on own projects, it wouldn’t be much good. That’s the problem of art schools, which about I could write another single article. It’s great that I can study what I like. The truth is that I survive lessons of maths and other pointless subjects that are useless, but I try to make the best of it, which means to do any progress further.

Druhák jsme snad celý proseděli u počítače. Možná proto jsem vám toho v průběhu tolik neukazovala. Bylo zapotřebí naučit se v grafických programech, ve Photoshopu, ale i třeba v programu pro 3D vizualizace, díky tomu teď umím jakýkoliv prostor či pouhý nápad na něj převést do online verze. A to je prostě pecka, když si umíte navrhnout vlastní cukrárnu, že jo :).

We just spent the whole year sitting by a computer. Maybe that’s why I didn’t show you much. It was necessary to learn how to work with graphic programs, Photoshop or even with a program for 3D visualizations, thanks to which I’m now able to transfer any space or just an idea to online version. And that is simply amazing when you can suddenly design your own sweet shop, isn’t it? :)

Já jsem toho ale měla asi málo, protože jsem potřebovala umět více. A tak jsem po škole trávila spousty času zase u stolu, zase u počítače. Učila jsem se střihat videa a sázet publikace a e-booky. Líbí se mi ta myšlenka, že pak nejsem na nikom závislá, že je člověk samostatný a v případě, že jde vlastní cestou, nemusí si najímat desítky odborníku na tamto a na tohle, ale zvládne všechno sám. A proto jsem ráda, když pořád zkouším něco nového.

But I didn’t have enough and I needed to do and learn more. So I was spending hours after school again at the desk, again at my computer. I learnt how to cut videos and do publications and e-books. I like the idea that I’m not dependent on anybody, that one is independent and in case of going own way, one doesn’t have to hire different kinds of professionals for this and that, but he can manage everything on his own. That’s why I’m glad that I constantly try new things.

Nicméně, několikrát týdně jsem také kreslila a skicovala. V jednom předmětu jsme hodně dělali malby, zkusila jsem si třeba napodobit jedno dílo Františka Kupky, které se kdysi v Anglii prodalo za 18 milionů. Na první pohled jednoduchá symetrie, když jsem se ale do práce více dostala, našla jsem tam spousty skvělých pravidel a záměrů, na které pouhým okem nepřijdete.

Nevertheless, I was also drawing and sketching several times a week. We did a lot of paintings in one course and I tried to imitate one famous artwork by Frantisek Kupka which was sold for 18 millions in England long ago. It’s a simple symmetry at the first sight but when I got more through it, I found there many great rules and intentions which aren’t observable with the naked eye

V dalším předmětu jsme v podstatě celý rok skicovali nábytek. To je zábavné jen tehdy, když máte nápad a náladu. Dokonce jsem podle mých skic i jednu židli v dílně vyrobila. Nutno dodat, že jsem dost velký nemehlo a nespočetně krát jsem se při práci za celý rok řízla, buď o sklo, pak mě taky praštilo dřevo na brusce, nebo jsem místo do hřebíku klepla do prstu a aby toho nebylo málo, doma jsem se řízla o gilotinu na polymer. Nevím, proč mi ještě nedali nějakou medaili za třídní nemehlo roku.

Co mi ale nejvíce tento školní rok dal, je touha učit se. Chci vědět i umět víc. Jsem ráda, že jsem nakonec nešla cestou obchodní školy, jak jsem zprvu plánovala, protože vím, že bych se z toho zbláznila. Takhle sice blázním taky trochu jinou cestou, ale je to nutný. Kterej umělec kdy bláznem nebyl.

In another course we were sketching furniture actually the whole year. It’s enjoyable only if you have an idea and mood. I even made a chair according to my sketches. It should be noted that I’m quite big duffer and I countless times cut myself on glass or banged myself against wood on grinder or I tapped my finger instead of nail and as it was still not enough, above all I cut myself on the polymer guillotine. I don’t know why they haven’t given me a medal for the duffer of the year yet.

What this school year gave me the most, is desire for learning. I want to know and can more. I’m really glad that I changed my first plan to choose business school, because now I know I would have gone crazy. Like this I go mad as well, but it’s a different way and it’s necessary. Who from artists wasn’t crazy?

Aktuálně ale děkuji hlavně za dva měsíce prázdnin, které mám před sebou a budou konečně plné polymerového tvoření. Cítím, že je zase na čase, se do toho ponořit. A děkuji také vám všem, kteří to tu čtete. Je to pro mě způsob ventilace a hlavně si díky psaní spousty věcí uvědomím. Proto, kdykoliv budete potřebovat s něčím pomoct či poradit, na oplátku tu jsem i já pro vás.

I currently give thanks for two months of holidays which is ahead and it’s finally going to be full of polymer creation. I feel it’s time again to lose myself in it. And I also thank you all who read my articles. It’s a way of ventilation for me and I mainly become aware of many things thanks to writing. That’s why in return for that, whenever you need some help or advice, I’m here for you.

Lucy