• Grey Facebook Icon
  • Grey Flickr Icon
  • Grey Pinterest Icon
  • Grey YouTube Icon
  • Grey Instagram Icon

Dada

December 1, 2015

Už je to nějaký čas zpátky. Strávila jsem typický den ve škole, když nám zadali netypický úkol. Každý ho pojal jinak, já jsem si jako obvykle vymyslela něco speciálního. To jste nejdříve nadšení ze svého nápadu a z toho, jak to bude originální, další dny, kdy nad prací trávíte už několik hodin, nadáváte, proč jste neudělali něco jednoduchého. Tak takhle přesně to bylo s touto prací. Uhádnete co bylo tématem?


It was some time ago. I was spending a typical day at school when they assigned untypical task. Each of us approached it in a different way, I came up with something special as usual. At the beginning you’re enthusiastic about your idea and its originality, then with every passing day when you’re working on that several hours, you start to swear and wish to do something easier. It was exactly like this with the task. Can you guess what was the topic?

 

Dadaismus. Neboli umělecký směr, který vznikl ve Švýcarsku. Lidé jej vytvořili svými protiválečnými a pesimistickými postoji. Jeho myšlenkou je výsměch společnosti, ignoruje estetiku. Také tvoří díla bez významu, což znamená, že si každý nad dílem musí představit něco vlastního. Obvykle dadaismus působí na lidské city, především se snaží urážet.


Dadaism. That is an artistic movement originated in Switzerland. It was created as an anti-war and pessimistic stand on the then political and cultural situation. Its main idea is a ridicule of society, ignoring of aesthetic. Another typical feature is pointless work which means that everyone has to imagine something of his own. Dadaism impacts on human feelings, it primarily tries to insult.

Když jsem si toto vyhledala, zmátlo mě to. Mám se vysmívat společnosti, urážet.. aha. Celý výtvor jsem začala stavět na klasické novinové koláži. Měli jsme na zahradě spousty, opravdu spousty rolí novin, některé ještě z doby Masaryka, které schovávala babi. A některé z nich (ty, kde ten Masaryk nebyl) jsem použila. Ty s Masarykem prý půjdou jednou do muzea :).


When I had looked up the information, it made me confused. I should make a mock of society, offend...well. I started to build the whole work on a classic newspaper collage. We had many stacks of old newspapers, some of them even from the age of our first president T. G. Masaryk, which my granny had stored. And I used some of them, not those ones with Masaryk of course, they are supposed to be highly-valued in a museum one day :).

 

Co tedy následovalo? Celý den jsem hledala ty správné výstřižky, které by se na koláž hodily, jak tématem a obsahem, tak vzhledem. Povedlo se, asi po šesti hodinách lepení jsem měla celý základ hotový. Ovšem pouze základ. V té době jsem potřebovala vymyslet, co speciálního na mou koláž dám. A protože koláž sama o sobě působí složitěji, bylo třeba ji doplnit něčím jednoduším.


What followed then? The whole day long I was looking for the right cuttings which would match the collage by its topic and content as well as its appearance. I succeeded, after about six hours of sticking I had the whole base done. Just the base though. That time I had to figure out what specialty add to my collage. And because collage itself looks complicatedly, it was necessary to complete it with something plain.

Trojúhelníky. Naprosto geniální geometrický tvar, jednoduchý trojúhelník. Vyrobila jsem si šablonu, podle které jsem začala duté trojúhelníky z papíru vyrábět. Chtěla jsem ale, aby byly nad zemí, aby se hýbaly… Jak mi vždycky říká mamina: to nejjednodušší řešení je to nejlepší. A v tomto případě tím řešením byl drát a bunacord. Ten možná znáte, používám jej na své brože. Je to gumová kvalitní bužírka, která má spousty využití.


Triangles. Absolutely perfect geometric figure, a simple triangle. I made a stencil according to which I started to make hollow triangles of paper. But I wanted them to be above ground, to be able to stir... As my mum always tells me: “the simplest solution is the best solution”. In this case the solution was a wire and bunacord. You might know that I use it in my brooches. It is a rubber quality line which has many uses.

Když jsem vyrobila desítky trojúhelníků, nastřihala dráty, vše spojila dohromady a připojila na velkou desku s koláží, přišel dokonalý pocit hotové práce a úleva. Jako vždycky :). Troufám si říct, že tento pocit spolu se zpětnou vazbou, to je to proč to dělám :). Tamtadadá. Dovolte mi tedy představit koláž na téma dadaismus. Jaký má význam? Nemá. Pokud jste četli na začátku pozorně, víte proč. Každý si musí najít něco svého. Pokud koláž vystavíte pod světlo, hází stíny, které tvoří další motivy na hotovém díle. Pokaždé to tedy vypadá jinak, záleží z jakého úhlu světlo přichází.


After I had made tens of triangles, cut wires, joined everything together and connected it to the collage, a perfect feeling of finished work and relief came. As always :). I dare to say that this feeling together with a feedback, is the reason why I do it :). Applause, please. Let me introduce collage of the theme Dadaism. What is the meaning? Nothing, there’s no point. If you read the beginning with attention, you know why. Everyone has to imagine something of his own. If you put the collage under light, it casts shadows which make other patterns on the finished work. So each time it looks different, depending on the angle of falling light.

Pokud se na koláž zaměříte z blízka (opravdu zblízka), můžete si všimnout, že některé odstavce, obrázky a nápisy na sebe navazují. Některé naopak jsou úplným nesmyslem. A já doufám, že přesně o tom dadaismus je. Každý si v tomto druhu umění najde něco svého.


If you concentrate on the collage in detail (really thoroughly), you can notice that some paragraphs, pictures and writings continue in each other. On the contrary some of them are totally meaningless. I hope that exactly this is Dadaism. Everyone finds something own in this kind of art.

 

 

Please reload

Please reload