• Grey Facebook Icon
  • Grey Flickr Icon
  • Grey Pinterest Icon
  • Grey YouTube Icon
  • Grey Instagram Icon

Dej sbohem číslům / Say goodbye to numbers

July 7, 2016

Po třech týdnech, kdy jsem doma nemocná vylehávala do dopoledních hodin, mě najednou budí mobil v 6:30. A je to krása. Ptáci zpívají, venku světlo, všechno se už dávno probudilo a já si hraji s myšlenkou, že vstávat takto celé prázdniny, to by byla pecka. Jenže to by Lucy nesměla být tak líná.

 

V osm hodin, kdy už sedím ve třídě a zase se se všemi konečně vidím, čekáme na třídního, který stejně jako vždy přichází pozdě, o dost pozdě, ale to nevadí. On je vážně jeden z lidí, kterých si na škole fakt vážím, už jen proto, že je upřímný a není jeden z učitelů, co nutně jedou podle osnov jen proto, že to tak někdo na ministerstvu takto napsal.

 

Zvolá mé jméno, přicházím s lahví vína v ruce k němu před třídu, vyměním víno za papír se známkami, něco pokecáme a odnáším si svoje vysvědčení ke stolu. Tento rok s rekordem, 143 zameškaných hodin za pololetí. To se mi ještě nepovedlo a jsem na to náležitě pyšná, vážně. Těsně pod limitem, využila jsem každé možné chvilky. Bohužel za školu nechodim, za tohle číslo mohla prostě moje mononukleóza a sem tam práce :). Rozdíl mezi letošním rokem a těmi předešlými je v mojí hlavě. Povedlo se mi něco, o co jsem se snažila celé roky.

 

Konečně jsem přestala chtít být v něčem nejlepší, v něčem, co absolutně nemá význam a to jsou známky. To je totiž problém největší, hloupá čísla.

 

Já nevím, jak to konkrétně vnímají rodiče některých dětí, vím ale, jak to obecně vnímá celý svět. Známky jsou pro ty, co chtějí soudit a být souzeni. Pro lidi, co potřebují mít číslo na papíru, aby měli jistotu, že jsou opravdu v něčem dobří. Povede-li se jim to, jsou pak pyšní nejen na sebe, ale očekávají, že se před nimi bude klanět celé okolí. Jsem přesvědčená, a to sakra hodně, že číslo nic neznamená. Ani číslo vaší váhy a ani číslo na papíře s razítkem školy. Buď vás ohodnotí dobrou známkou, ale vy v hloubi duše víte, že jste stejně většinu testů opsali, a nebo máte v daném předmětu co zlepšovat, a nebo vám dají bezvýznamně známku horší, než kterou byste měli mít, jen proto, že máte modré vlasy a učiteli jste nepadli do oka. Takto je to všude. Větší i menší extrémy. Ale povězte mi, proč by na tom mělo záležet? Jen vy sami víte, co vám jde a kde máte mezery. Nikdo jiný vás lépe nezná. Jen vy víte nejlépe, co pro vás má smysl se učit a co nikdy potřebovat nebudete.

 

Svět dnes zná tolik úspěšných lidí, kterým se podařilo vymanit ze systému školy, jeli si svoje a cílili úplně jinam. Výš. Tam, kde nikoho nezajímá, co máte na papíře, ani co máte našprtané v hlavě za poznámky, tam je důležité to, jak uvažujete a přemýšlíte. A to je něco, na co musíte přijít sami. To vám nikdo nedá, ani vás za to nikdo známkou neohodnotí. Tady je každý individuál a nikdo si nezaslouží být porovnáván s dalšími třiceti lidmi ve třídě.

 

Možná to cítíte jinak, možná někteří z vás uvažují podobně. Pro ty mám ještě jednu radu. Procházejte, buďte zlatý střed, ale myslete si své. Dělejte věci pro sebe, ne pro ostatní. Vy se umíte ohodnotit nejlépe a jednou, jednou se naskytne mnohem zajímavější příležitost ve vašem životě, než mít dobrou známku na papíře. A bude to mnohem více vzrušující situace.

 

Užívejte volna!

Lucy

 

---


After three weeks when I was sick and kept sleeping whole mornings, suddenly the alarm clock is waking me at 6:30. And it’s amazing. Birds are singing, it’s daylight outside, everything has already woken and I’m thinking of getting up like this the entire holidays, which would be great! Except that Lucy is too lazy.


When I’m already sitting in the classroom at 8am and finally see with each other, we are waiting for our class teacher who is late as usual, very late but it doesn’t matter. He belongs to those at this school who I really appreciate, just because of the fact alone that he is frank with us and is not one of those teachers who observe the rules and syllabus just because somebody at ministry instructed like this.


He calls my name, I’m coming to him with a bottle of wine in my hand, exchange the wine for a paper with final marks, have a short chat and I’m taking my school report to the desk. This year with record of 143 missed lessons per term. I didn’t manage it before and I’m proud of it properly, really. It’s tightly under the limit, I made use of every possible minute. But I don’t bunk off from school; my mononucleosis and work from time to time are to blame for that number :) The difference between this year and those previous is in my head. I succeeded in something which I was trying several years.

 

I finally stopped wanting to be the best at something, at something which has absolutely no point and that is marks. In fact, this is the biggest problem, stupid numbers.


I don’t know how parents of some children perceive it in particular, but I guess how the whole world perceive it in general. Grades are for those who want to judge and be judged. For people who need a number on paper to have certainty they are really good at something. If they succeed, they are not only proud of themselves, but they also expect admiration from everybody around. I’m totally confident that number means nothing. Neither number of your weight nor number on paper with the official stamp of school. Either they evaluate you with good mark but you know deep inside that you cribbed most of tests anyway or you still have something to improve, or they give you worse mark then you would supposed to have just because you have blue hair and teacher doesn’t like you. It’s everywhere like this. Bigger and smaller extremes. But tell me why it should matter? Only you yourselves know what you are good at and where your reserves are. There’s nobody who knows you better. Only you know best what makes sense to learn for you and what you will never need to know.


Nowadays world knows so many successful people who managed to break free from educational system and aim totally elsewhere. Higher. There where nobody cares what you have on paper, or what notes you have learned by heart, but there where important is how you think and consider. And that is something what you have to realize and find out on your own. Nobody will give you it and nobody will mark you for that. Here everyone is individuality and no one deserves to be compared with other thirty people in the class.

 

You might perceive it in a different way, some of you might consider in a similar way. For them I have another advice. Pass the exams, be the golden mean but think your own. Do things for you, not for others. You can best evaluate yourselves and someday a much more attractive opportunity will arise in your life than to have a good grade on paper. And it will be much more exciting situation.

 

Enjoy days off!

Lucy

 

Please reload

Please reload