• Grey Facebook Icon
  • Grey Flickr Icon
  • Grey Pinterest Icon
  • Grey YouTube Icon
  • Grey Instagram Icon

Lucy se učí šít knihy/Lucy learns book binding

January 26, 2016

Vždycky jsem to chtěla zkusit. Ušít si vlastní knížku, nebo deník, diář.. zvláště, když mi holky z vedlejší třídy ve škole ukazovaly, co tvořily při hodinách, a my nic. Máme každé pololetí na škole projektové dny, kdy se žáci přihlašují na libovolná témata a tvoří, jedou na výlet, přednášku.. jedním z témat byly i knižní vazby a tak započala moje láska k ručně šitým deníkům.

 

I've always wanted to try it. To bind my own book or diary...especially when girls from the other class showed me what they were creating during their lessons and we didn't. We have so called project days at school every half year, where students sign up for arbitrary topic and create something, go to a trip, lecture....one of the topics was also bookbinding and so my passion for handmade diaries started.

 

Přihlásila jsem se mezi prvními. Celá nadšená jsem se následně probírala materiálem v mém atelieru. Papíry, barvy, fixy, nitě.. bylo toho potřeba celkem dost. A já už v té době přemýšlela, jakou barvu bude mít ten můj vysněný kousek. Onoho dne, kdy se sešlo pár lidí ve třídě č. 5, jsem doslova propadla kouzlu šitých vazeb. Paní učitelka měla připravených mraky ukázek. A já doslova hltala každé slovo. Tak moc jsem to chtěla umět!

 

I signed up almost as first. All excited I went through all the materials in my atelier. Papers, colours, markers, threads...I had plenty. And already at that point I was thinking what colour I'm going to use on my dream piece of work. That day, a few people gathered together in the class nr. 5. I fell in love with bookbinding. Our teacher had many illustrations. I was into every word she said. That's how much I wanted to learn it.

Knihařství jako řemeslo se hojně využívalo do 19. stol. Později ruční práci nahradily stroje a řemeslníci se vytratili. Ne však všichni. Zkuste trochu zapátrat a možná i ve vašem městě objevíte onoho šikovného človíčka, co den po dni ručně šije knížky, alba, sešity…

Důvod, proč jsem to vždycky chtěla zkusit, byl úplně prostý. Snad v životě jsem nenašla deník, co by mi vyhovoval. Ať už vazbou, druhem papíru, obalem, materiálem, velikostí… v tomto jsem obrovský puntičkář a moc dobře vím, že když výrobek nevyhovuje ruce, nenaučím se do něj psát. A právě proto jsem si chtěla vytvořit svůj, ten jediný, co mi bude sedět.

 

Bookbinding was profusely used till 19th century. The handwork was replaced by machinery later on and the craftsmanship disappeared. Not entirely all of them though. Try to investigated a bit and maybe even in your town you'll find at least one skilled person, who day after day sews handmade diaries, albums, notebooks,...

The reason why I've always wanted to try that is very simple. I was never able to find a diary I would like. Either because of bind, paper, material, size....I'm really pedantic and know well enough that when the product is not fit well into my hand I won't be able to write into it. And that's the reason why I wanted to make the one that would be perfect for me.

A tak tu sedím, ve třídě s kreativními lidmi z naší školy, hltám každé slovo a začínám pracovat. Nejprve vybírám papíry, kterých jsem si přinesla plnou tašku. Následně všechny přehýbám na polovinu a přitom přemýšlím, co pěkného nakreslím na desky deníku. Pracuji s knihařskou kostí, kterou jsem si před časem vyrobila z plexiskla v dílně a jak se mi teď hodí. 

Zkouším šít první deník, nejprve trochu rozčarovaná z toho, jak to není žádná hračka… ale za pár hodin úspěšně dokončuji svůj první deník. Vyrábím desky z tlusté lepenky, maluji mraky koleček akvarelem, které budou výsledným motivem deníku… a opravdu. Za následující hodinu držím svůj vysněný diář v rukou. Tulím se s ním, posílám fotku mamině a celá šťastná se pouštím do druhého, na kterém si to ještě lépe procvičím a hlavně zapamatuji.

 

And so I'm sitting in my class with creative people from my school, really getting into it and start working. Firstly I choose the papers. I brought a bag full of them. Afterwards I haf all the papers and during that I'm thinking what I'm going to draw on the binder. I work with bookbinding bone I made quite recently from perplex and it came so handy now.

I'm try to bind the first diary, at the beginning a bit frustrated because it's not an easy job.....but after few hours I successfully finish my first diary. I make the binders from the thick cardboard I draw many circles by watercolours that will be the main theme of the diary...and really. After one more hour I'm holding my dream diary in my hands. I'm cuddling it and sending a photo to my mum and really happy start working on the second one just to practice and memorize the whole process properly.

Druhý byl již hračka. Celý postup se mi parádně vžil a já se mohla více vyblbnout s barvami. Po připravení všech papírů pro následující diář jsem zjistila, že by šly složit pěkně v duhovém provedení. Tvořím tedy svůj druhý duhový diář, raduji se a možná vás nepřekvapí, že v té době se mi hlavou honila jen jedna jediná myšlenka. Potřebuji spousty materiálů pro mou knihařskou kariéru!

 

The second one was super easy. I became really familiar with the process and could more play with the colours. After preparing all the papers for the next diary I found out that it would be really good to make it in the colours of rainbow. So I'm working on my second diary, it makes me really happy and it won't probably surprise you that during that time I have only one thought in my head. I need so many materials for my future bookbinding career.

Ano, přesně taková jsem. Nadchne-li mě cokoliv, mám chuť se do toho pustit ve vší parádě. Ovšem, musí to být v čase. Tady se to trochu nepovedlo. Času bylo málo, materiálu taky..  a další předpřipravené deníky na mne každý den koukali položené na stole. Příběh končí tak, že jsme se k sobě doopravdy opět vrátili. Já a šité vazby. Ne, opravdu to neznamená, že na zakázku šiji deníky pro kohokoliv, nic se nemá přehánět! Znamená to to, že již nemusím podporovat levné čínské a nekvalitní deníky, co se po týdnu používání rozlepí. Že už nemusím hledat ten správný, nejsprávnější, co by pasoval mým rukám a zalíbil se i očím.. znamená to jen jediné. Opět jsem se ve své tvorbě posunula a naučila se něco nového. Děkuji za tuto příležitost.

 

Yes that's exactly me. I get easily excited about anything and I always want to start the project immediately. But I need to have time for that. Nevertheless it didn't really work this time. There wasn't enough time neither was material. And all the prepared diaries were waiting for me on the table every single day. The end of the story is that we got back together eventually. Me and the handmade bookbinding. No it doesn't mean that I make them for just anyone. It means that I don't have to support cheap Chinese diaries that get destroyed after one week of using them. I don't need to look for the perfect one that would be right for my hand and visually perfect. It means only one thing. I moved forward again in my creation and learnt something new again. Thanks for this opportunity.

 

Za fotografie děkuji nejúžasnější Nikol Bruncové/Thanks for the photos to amazing Nikola Bruncova.

 

 

Please reload

Please reload