• Grey Facebook Icon
  • Grey Flickr Icon
  • Grey Pinterest Icon
  • Grey YouTube Icon
  • Grey Instagram Icon

Moje dětství / My childhood

November 3, 2017

 

 

“Je hezké, co všechno už jsi dokázala, ale ztratila jsi kus dětství”, přišla mi jednoho dne zpráva na Instagram.

 

Povím vám, jak to ve skutečnosti je. Dám sbohem všem vašim domněnkám a můžeme spolu upřímně poklábosit na téma dětství. To moje ještě zdaleka neskončilo, takže nějak nerozumím, jak už jsem ho mohla ztratit :). 

 

 

“It’s nice how many things you have already achieved, but you lost your childhood”.

 

I am going to tell you the reality. I will put away all of yours surmises and we can just speak honestly about childhood. Mine is far from the ending, so I can not understand how I could already lost it :).

 

 

 

Naopak, mnohem více jsem v mém dětství získala. Před tím vším, co dneska dělám ve firmě nebo sama, stál na začátku jeden důležitý krok. Moje vlastní rozhodnutí.

 

Zamilovala jsem se do polymeru a každý den po škole jsem trávila čas ve vlastním světě. Žádná pravidla, žádný důležitý člověk nade mnou. Na rozdíl od školy, kde musíš kreslit jen to, co ti přesně zadají a učíš se nazpaměť něco, co v tu chvíli vědět nechceš, nepotřebuješ a nebo tě to absolutně nezajímá.

 

Utíkala jsem do svojí reality, kterou jsem si sama vytvářela a kde jsem byla nejvíce šťastná. A stále jsem.

 

Bylo mi jedno, že to, co z polymeru tvořím, vypadá jako kus žvejkačky. Rodiče mi pak jednu chvíli odmítali kupovat další kostičky hmoty, než pochopili, jak velký to pro mě má smysl. S jejich obrovskou podporou jsem tak mohla vyrazit na první workshopy, učit se od zkušenějších a být v komunitě převážně dospělých, kteří měli stejný zájem. Byla jsem všude nejmladší a možná i to zapříčinilo tomu, že jsem si pak dalších pár let neměla s lidmi ve třídě moc co říct. 

 

 

 

For the other way around, I have got much more. Before all of the things I do today in my company or on my own, in the beginning, there was one important step. My own decision.

 

I fell in love with polymer clay and every single day after school I have been spending my time in my own world, claying and doing things I love. No rules, no important person looking at me, instead of the school where you just can’t draw whatever you want, you must do things they say to you, learn and remember thousands of things you are not interested in, or you just don’t want to know, or you don't need to in that time.

 

I was running to my reality I created on my own, where I was simply happy. And still, I am.
 

I didn’t care about things I was making from the clay when I was a child. It was looking like a chewy gum, nothing extra, and my parents didn’t want to buy me other blocks of the clay, until the time they realized that it has a deep meaning to me. With the amazing support, I started attending a classes with talented teachers and I was happy to learn from them new techniques and be a part of the clay community of people with the same interest. Usually I was everywhere the youngest one, maybe that’s the reason I didn’t know about what to talk with other children in my class at the primary school, I couldn't find the same tune with them. 

 

 

 

Z ambiciózní žačky, která byla pyšná na každou jedničku a brečela z pouhé dvojky, najednou vyrostl někdo, kdo začal podezírat celý ten systém, který se tě snaží (spolu s dalšími ovečkami ve třídě) dostat na úroveň, kde zpaměti odříkáš archimédův zákon, vyjmenuješ celou periodickou tabulku prvků a zvládneš v češtině převyprávět Řecké báje a pověsti. Pak už něco znamenáš.

 

Mě se ale naopak v tom mém vlastním světě do rukou dostávaly knihy jako Čtyři dohody (v té době je hltali moji rodiče), nebo Bohatý táta chudý táta. Přestala jsem běžet celý ten závod, kde je oceněn ten, který vyhrál matematickou olympiádu, má samé jedničky a je ve všem nejlepší. Tohle přestal být můj styl.

 

 

From the ambitious student, who was proud of every good mark at the school, became someone, who started to doubt the whole school system, which is only about to be the same as the other sheeps in the class, be on the same level where you are able to say by memory the Archimedes principle, say all elements from periodic table and be able to talk about all Greece mythos. Then you are someone.

 

But in that time in my own world, I got a lot of different books to my arms like Four agreements by Don Miguel Ruiz (my parents was reading them), or Ritch dad Poor dad. I stopped the race I was running, where is awarded that one, who won the mathematic competition or have good marks and is the best in everything. It stopped to be my style.

 

 

 

 

 

Už mě nebavilo šprtat se vědomosti a na místo toho jsem začala sbírat zkušenosti. A i možná proto, že jsem si vybrala jinou cestu jsem...

 

  • se dostala na střední jako první z 80 lidí, jen proto, že jsem doma tvořila, připravovala se a chodila na Zušku. To že mě to tam po půl roce přestalo bavit, je už jiný příběh...
     

  • porozuměla díky vlastnímu blogu češtině a slovům a nikdy jsem tak neměla ve škole sebemenší problém napsat jakékoliv slohové cvičení
     

  • se za pochodu učila marketingu, tvorbě webu a dalším technologiím a to na začátku stála pouhá stránka na Facebooku. Nic z toho vás na škole nenaučí, jsou pozadu.
     

  • začala pilovat angličtinu v reálných konverzacích s lidmi z polymerové komunity. Jsem líná sednout si a učit se nazpaměť slovíčka do školy, tohle ale nabralo úplně jiný rozměr.
     

  • pochopila, že to co dáš, se ti vrátí zpátky. Začala jsem učit vlastní workshopy a kurzy už ve třinácti letech. Dospělé, stejně staré lidi i úplné prcky (rekord byl 50 dětí za jedno dopoledne). A nikdy jsem se u toho nemusela vztekat, že mě nikdo neposlouchá.
     

  • získala tisíce příležitostí naučit se více o podnikání, bez toho aniž bych se nazpaměť naučila skripta z ekonomiky, nebo vystudovala obchodní obor. Upřímně, nudím se na hodině managementu, kde si učitelka nazpaměť pamatuje dvě stě stran plných prázdných definicí a textu. Nejvíce ji ovšem zajímá uprchlická krize a zdražování másla.
     

  • začala sdílet vlastní příběh s lidmi na přednáškách, prezentacích a měla příležitost povídat před více jak stovkou lidí v hledišti. Díky tomu nemám problém improvizovat při jakémkoliv referátu a ještě se u toho usmívat, baví mě to.
     

A jsem nejvíc šťastná, že jsem už v dětství pochopila, že si můžu vytvořit i vlastní práci, kterou miluju nejvíc na světě, dává mi smysl a nemusím k tomu mít papír z vejšky ani 100% docházku ve škole. 

 

 

 

 

 

I didn’t want to bone up all knowledge and instead of that, I started living the experiences. And maybe cause I chose a different way, I...

  • was admitted to high school as first from all 80 other applicants only because of I was training and drawing at home and going at school of art for kids before. That thing, that after half year at high school I didn't enjoy it there anymore, is another story.

  • started to be good in the language and words thanks to my blog. Now writing of language exercising at school is like a piece of cake for me and I need only a half of the time.
     

  • have been posting on my social media lot of posts and learning more about marketing, making websites and another technology. No one from these things you will learn you at school, cause they are always behind.
     

  • started to communicate with people from polymer clay community from all over the world and practice the English in real conversations. I am lazy to learn words for school, but this way is pretty cool.
     

  • understood that if you will give, you will get back. So I started to teach my own workshops when I was thirteen. Adults, people in same age like me, or small children (one record was 50 kids per one forenoon). And I never had to be angry that they don't listen to me. 
     

  • have got thousands of possibilities to learn more about entrepreneurship, without remembering textbooks from the economy, or graduated in business school. Honestly, I am bored on classes about management, where the teacher only remember from her memory two hundred pages full of empty definition and text paragraphs. She is most interested in refugee situation and price hike of butter.
     

  • started to share my own story with people during presentations, talks and had a chance to speak about hundred of people in auditorium. Thanks to it I have no problem to improvise in class during a presentation in class and have a smile on my face, I like it. 

 

And I am incredibly happy that in my childhood I find out that I can create my own work that I love, gets me a sense and I don't have to have any paper from university or dutiful attendance at school.

 

 

 

 

I já jsem v dětství trávila čas venku, stavěla bábovičky na písku a hrála si s kamarády, měla první lásky a koukala na dětské pohádky a seriály. Jen jsem jednoduše našla to, co mě baví, už v brzkém věku a to ovlivnilo další roky dospívání.  

 

Nejsem typický student. Nejsem ovečka, která poslouchá na slovo. Nemotivují mě známky, ani vyhrané soutěže. Občas se dokonce přistihnu, že jediným důvodem, proč sem vlastně chodím, je pauza na oběd. Na místo toho jsem ovšem šťastná, že jsem se za 18 let mohla naučit spousty věcí vlastní cestou a i když to možná vypadá, že jsem největší odpůrce školy, není tomu tak (spíše nejsem příznivcem současného systému). Mě osobně velmi pomohla uvědomit si mraky věcí o mě samotné. A jsou také předměty a hlavně učitelé, kteří za to stojí. Víte jak je poznáte? Svítí jim oči. Mají radost předávat vlastní zkušenosti dál a to se odráží i na přístupu studentů. 

 

Jestli máte svoje děti, moji rodiče by vám mohli dát jednu skvělou radu, o které asi ani nemají tušení, že ji aplikují. Nechte děti volně tvořit. Cokoliv. Za to jim budu nadosmrti vděčná.

 

PS: Neberte mě moc vážně. Realita je mnohdy mnohokrát horší a nechci vás víc strašit svojí neukázněností, ale Steve Jobs taky nerad chodil do školy :).

 

 

 

 

I was also spending my time in childhood outside with other kids, being on the playground, having first loves, watching kids fairytales and serials. But I just found that things I love in really early age and it influenced another year of growing up. 

 

I am not a typical student. I am not the sheep who listen obey everyone. Marks and competitions are not a motivation for me and sometimes I catch myself that the only reason why I am going to school is a pause for a lunch. Instead of that, I am happy that I could learn so many things during 18 years in my own way. Maybe it looks like I am a huge dissenter of the school (more  I am dissenter of the school system), but that's not a true. I also learned a lot of things about myself at school and there are also subjects and teachers that are worth it. Do you know how you can recognize them? Their eyes are shinning. They love to share own knowledge to next people and it also changes a student's attitude. 

 

If you have own kids, maybe my parents could give you one advice, but they don't probably know that they applicate it. Just let kids create. Anything. I am very grateful for it.

 

PS: Dont take me so seriously. The reality is sometimes worse but I don't want to scare you with my indiscipline. And Steve Jobs also didn't like going to school :). 

 

 

 

 

 

Please reload

Please reload